• Vznikají ze zbytků prachů a plynů.
• Oběžné dráhy planet se často měnily a planety si vyměňovaly i svá místa v soustavě.
• Právě planetární migrace se zřejmě do velké míry podílela na vývoji Sluneční soustavy v jejích počátcích.
• Planety a hlavně ty pevné jsou mnohem komplikovanější než hvězdy, protože mají složitější vnitřní strukturu a po chemické stránce obsahují rozmanitější látky.
• Planety v naší Sluneční soustavě dělíme na kamenné a plynné.

• Plynné planety se vyvíjely jinak než kamenné.

Planety - plynné (vnější)

• Jupiter, Saturn, Uran a Neptun

• Obrovský žár nového Slunce vytlačil plynné látky z centra Sluneční soustavy.
• Všechen plynný materiál se nahromadil na okraji soustavy a zkondenzoval.
• Jádra plynných obrů tedy byla vytvořena z ledových materiálů.
• Těch bylo mnohem větší množství než kovů a křemičitanů vytvářejících kamenné planety, takže mohly dosáhnout větší hmotnosti, která jim umožňovala zachycovat z okolí vodík a helium.
• Pojaly 99% z onoho 0,1% zbytku materiálu - zbývá velmi málo na ostaní planety.
  

Planety - kamenné / pevné (vnitřní) 

• Merkur, Venuše, Země a Mars
• Nejblíže Slunci najdeme zbytek materiálu, který obíhal ve vnitřní Sluneční soustavě.
• Vnitřní část Sluneční soustavy byla příliš teplá na to, aby zde molekuly prchavých látek jako voda nebo methan mohly kondenzovat.
• Planetesimály se zde mohly formovat pouze z látek s vysokým bodem tání, jako jsou kovy a křemičitany.
• Drobný prach se časem začne hromadit skrze elektrostatické síly a srážky.
• Jsou utvářeny malé kameny.
• Planetesimály se postupně zvětšují a narážejí do sebe.
• Na každé orbitě nakonec vzniknou obrovské objekty, které díky svému gravitačnímu poli nasají všechno, co v jejich orbitě zbylo.
• Tak po 100 milionech let je v každé orbitě právě jedna pevná planeta.
• Tento proces se jmenuje Akrece.