Nejprve se vytvářely prvotní shluky a v jejich středu
se zvyšuje hustota.
Vlivem zvyšování tlaku a teploty v jeho jádře dochází k zažehnutí termonukleární reakce a hvězda začne zářit.
V průběhu dalších 50 milionů let rostl tlak a současně
vystoupala teplota v jádru Slunce až na 7 milionů kelvinů.
Následně se zažehla vodíková fúze, která vytvořila
dostatek vnitřní energie působící proti dalšímu gravitačnímu smršťování, takže
Slunce dosáhlo hydrostatické rovnováhy.
V této chvíli začalo znatelně zářit i ve viditelném
spektru a započala nejdelší fáze jeho života, hlavní posloupnost.
Hvězdy hlavní posloupnosti získávají svou energii
jadernou fúzí, při níž ve svém jádru mění vodík na helium.
